Do Rumunska na jedné stopě

Přemýšlíš nad cestou do Rumunska a sháníš tipy, kde se zastavit? Náš zaměstnanec Korty se rozhodl se svojí partou kámošů objevovat krásy této země. Vypůjčil si mašinu Yamaha z naší Motopůjčovny BARTH, a vyrazili do krásného Rumunska za dobrodružstvím.

Korty pečlivě sestavil deník, kde nejen, že líčí, co zažili, ale taky má spoustu tipů na místní skvosty, restaurace, a hotely, kde se můžeš na tvém roadtripu zastavit i ty.

Chci si půjčit mašinu

Slovensko

Jako každý rok, tak i tentokrát jsme se s chlapama rozhodli prozkoumat po jedné stopě nějakou zahraniční destinaci. Naše volba tentokrát padla na dlouho odkládané Rumunsko. Byli jsme zvědaví, zda nás tento evropský stát dokáže stejně nebo dokonce více nadchnout jako loňský Balkán.

Členové mého motogangu totiž neustále hledají nové výzvy a dobrodružství na dvou kolech. A co by mohlo být lepšího než se vydat na cestu do země s bohatou historií, úchvatnou krajinou a pohostinnými obyvateli? Byť jsme zpočátku váhali, zda volba Rumunska byla tou správnou, brzy jsme zjistili, že nás čeká něco zcela jedinečného a pro motorkáře něco úžasného.

Z východních Čech jsme vyrazili do nádherného slunečného rána. Naše motorky se nesly vzduchem a my cítili nadšení z dobrodružství, které na nás čekalo. Celou cestu jsme měli štěstí na krásné počasí, slunce nám svítilo na záda, což nám dodávalo energii a radost. Trasa nám skvěle ubývala pod koly našich mašin.

Po několika hodinách na cestě jsme překročili slovenské hranice a vstoupili do krásné slovenské krajiny a když se nám začala ozývat chuťové buňky, začali jsme hledat místo na oběd.

Na doporučení jsem se rozhodli pro oběd v penzión ROYAl v obci Bytča https://www.royalpenzion.sk/, což byla skvělá volba a doporučení bylo zasloužené.

Po obědě jsme se vydali zpět na naše motorky a pokračovali v naší cestě přes Slovensko. Tato zastávka na oběd nám připomněla, že cestování na motorce není jen o samotné jízdě, ale také o objevování nových míst a ochutnávání místní kuchyně. Je to vždy skvělý zážitek, který dodává naší cestě další rozměr.

Když jsme dorazili do Nízkých Tater, tak bylo pozdě odpoledne a začali jsme hledat místo, kde bychom mohli strávit noc. Naštěstí jsme našli útulnou horskou chatu, kde jsme se mohli ubytovat. Jednalo se o útulný penzión Pastierňa https://www.booking.com/hotel/sk/penzion-pastierna.cs.html.

Po osvěžující sprše jsme se sešli v chatové restauraci, abychom ochutnali něco z místní kuchyně. Volba padla na tradiční slovenské jídlo, a to bryndzové halušky (těstoviny podávané s bryndzovým sýrem a opečenou slaninou). Bylo to výtečné a nesmírně syté. Po dobrém jídle jsme strávili večer povídáním u piva o našem dni na cestě a plánování naší zítřejší cestě.

Rumunsko

Po vydatné slovenské snídani se naše motorkářská výprava vydala jihovýchodním směrem k maďarským hranicím. V plánu byl zhruba 100 km přejezd Maďarska.

Bohužel nám již nepřálo počasí, a tak jsme vyrazili rovnou v nepromokách, od rána se totiž projevovalo deštivé slovenské nízkotatranské počasí.

S opuštěním slovenského území nás naštěstí opustilo nejen špatné počasí, ale i chmurná deštivá nálada, což nám umožnilo sundat "nepromoky" a naplno si užít jízdu na našich jednostopých milenkách.

Po několikahodinové jízdě v sedle jsme si zaslouženě dopřáli odpočinek při obědové pauze ve východní části Maďarska, konkrétně v městě Vásárosnamény. Jelikož vylezlo sluníčko, tak nám to umožnilo nechat oschnou nepromoky a načerpat energii na zbývající část cesty.

V odpoledních hodinách jsme konečně překročili hranice Rumunska, země bohatá na historii, rozmanitou přírodu a zejména krásné Karpatské pohoří s milióny zatáček – prostě ráj motorkářů.
Jedinou vadou na kráse byly neustálé opravy silnic a časté semafory s dlouhými kolonami vozidel. Pocit flexibility motorky oproti autu byl však nezaměnitelný, na rozdíl od aut, která zůstávala v kolonách, my jeli stále dál, kolona nekolona.

Během několika dní strávených v sedle na rumunských silnicích jsme měli možnost navštívit mnoho zajímavých míst (nejen určených pro příznivce jednostopých strojů), tady je výčet těch nejzajímavější:

Transalpina, známá také jako DN67C, je horská silnice a jedna z nejvyšších silnic v celé zemi. Je známá pro své úchvatné horské scenérie, včetně strmých serpentin a panoramatických výhledů na okolní hory a údolí.
Transfagarasan počeštěle Transfagaraš, představuje rumunský horský silniční přechod, součást státní silnice DN7C. Mnoho lidí považuje Transfagaraš za jednu z nejmalebnějších silnic na světě a v Rumunsku je známá jako "Cesta světa" (rumunsky „Drumul din nori“). Tuto charakteristiku potvrdil i Jeremy Clarkson během natáčení jednoho z dílů slavného motoristického pořadu Top Gear.
Přehrada Vidraru známá také jako "Barajul Vidraru", je impozantní betonová přehrada v jižní části Karpatských hor. Tato přehrada byla postavena na řece Arge v období 1960-1966 a byla jedním z významných inženýrských projektů té doby. Nachází se nedaleko známého horského města Curtea de Arge a je součástí Transfagarské silnice.
Poenari je pevnost nacházející se v regionu Valašsko, v oblasti Arges. Tato pevnost je známá svou historií spojenou s postavou známou jako Vlad III. nebo Vlad Napichovač či Dracula, který byl vojevůdce a známý valašský kníže. Pevnost Poenari byla jedním z jeho hlavních sídel a hrála klíčovou roli během bojů proti Osmanské říši.
Železná brána, známá též Železná vrata je přírodní soutěska na řece Dunaj, která tvoří hranici mezi Rumunskem a Srbskem. Vodní elektrárna Železná brána, která byla postavena v letech 1964 až 1972. Tato hydroelektrárna je jednou z největších v Evropě a přispívá k výrobě elektřiny na obou březích řeky Dunaj. (drobeta-turnu severin)

Maďarsko

Po několikadenním cestování po Rumunsku, kdy jsem měl sedadlo Tracera obtisknuté na svém zadku, jsme se rozhodli uskutečnit poslední plánovanou odpočinkovou zastávku – návštěvu termálů. Původně jsme plánovali zastavit se cestou domů na Slovensku, v obci Štúrovo, známém lázeňském letovisku s termálními prameny. Ale jelikož jsme byli blíže k Maďarsku (kde mimochodem mají také termály), vydali jsme se na západ k nejbližšímu přechodu do Maďarska.

U města Sebeš jsme opustili silnici DN67C, naši známou Transalpinu, a najeli jsme na dálnici, po které cesta pěkně ubíhala. Minuli jsme rumunské město Arad a brzy jsme předkládali pasy ke kontrole na hraniční kontrole.

Po překročení hranice jsme pokračovali dále po dálnici směrem na Segedín a 160 km vzdálenou Budapešť, kterou jsme si prohlédli jen z dálniční perspektivy. Maximální možnou rychlostí jsme totiž mířili k našemu vysněnému cíli – maďarskému městu Győr.

Ubytovali jsme se v hotelu Klastrom, který sídlí v objektu bývalého kláštera v historickém centru města Győr. Byli jsme velice překvapeni, když nám umožnili zaparkovat naše motorky přímo na dvoře hotelu, přímo pod našimi okny, kde jsme je měli pěkně pod dohledem a v bezpečí.

Druhý den ráno většina naší skupiny zamířila rovnou domů. Pouze já se dvěma parťáky jsme se rozhodli navštívit místní termální lázně. Byla to pro mě výzva, protože jsem v termálech ještě nikdy nebyl.

Návštěva lázní, po tolika dnech v sedle, byla božským zážitkem. Měl jsem možnost vyzkoušet tobogán, sprchu pod vodopádem a mnoho dalších atrakcí.

RQ Water Adventre Park and Thermal Bath - https://rabaquelle.hu/en

Cestou z lázní jsme ještě zašli do centra, kde jsem ochutnal místní zmrzlinu. Poté jsme i my vyrazili na zpáteční cestu domů do Čech, přes Bratislavu a Brno.