Tak si to představ: Probouzíš se, a kolem tebe jsou ty nejkrásnější alpské vrcholy. S větrem ve vlasech a srdcem plným dobrodružství vyrazíš na cestu napříč Rakouskem, Slovinskem, Švýcarskem a Itálií. A neboj, pokud nemáš vlastní motorku, v naší MOTOPŮJČOVNĚ BARTH si můžeš jednu půjčit. V tomhle článku najdeš super tipy na to, jak si užít moto dovolenou na plno, ať už tě to táhne do hor nebo k moři. Tak co, vyrazíš s námi?
DEN PRVNÍ
Je to tady! Letošní dovolená začíná
Začínáme z lehka, chtěla jsem vyjet ve dvě…no, neklaplo to, vyjeli jsme o půl čtvrté a dojeli “až” do Znojma, co vám budu povídat! PENZION 7 POKOJŮ absolutní luxus, mohu jen doporučit. dále košt u NEVINNÝ SKLEP kde jsme zakotvili na dvě hodinky a ochutnali nejen víno ale i rumy. Krásný start dovolené!
DEN DRUHÝ
Vyrazili jsme ze Znojma směr Rakousko docela pozdě, ale snídaně je základ, nesmí se podcenit. pak už jen motorky, silnice, slunce a třicítky. Oskar nás nešetřil a pral to do nás. Asi ale lepší, než kdyby pršelo. Na hranici kolona přes tři zatáčky, tak jsme to otočili a jeli jinudy. Je to sice dál, zato horší cestou.
Náš “lodivod” naplánoval cestu kolem Dunaje…to byla trefa do černého! Z jedné strany Dunaj, řeka široká, jako blázen, z druhé strany kopce s terasami plnými vinohradů.
Těšili jsme se do hor, že tam bude chladněji, nebylo dali jsme krásné zatáčky kolem řeky Salzy a cestu zakončili ubytováním se Jufa hotels Donnerbachwald podtrženo sečteno 349,2 kmna pohodu.
DEN TŘETÍ
Tak jak to bývá, po vydatné snídani vyrážíme z Donnersbachwald nádherným údolím do hor, krásné zatáčky, výhledy, přejezd přes horské sedlo Sölkpass, kde potkáváme krávy s obrovskými rohy, kterým je úplně šumák, že tam jsme. (Jé, ta kráva jde! …no a co? to se stává, že krávy chodí… ale ona jde proti nám! tak ji poslední účastník našeho zájezdu dal přednost a jelo se dál). Na Sölkpass lepíme samolepky MOTOCENTRUM BARTH a jedeme dál, směr Slovinsko Tady nesmíme vynechat jezero Bled, líbí se nám natolik, že si ho objíždíme hned 2xodtud už míříme do obce Podkoren, kde se ubytováváme … koupelna je prosklená, uprostřed pokoje je tu krásně…
DEN ČTVRTÝ
Dnes to bude krátké, stačí, když napíšu voda voda voda…byla všude!
Do nepromoků jsme se strojili už na pokojích…ale co, nejsme z cukru, ne? (ale houby, po takovém celodenním slejváku je z cukru každý)
Z rána nás čekalo to nejkrásnější, neviděli jsme na 10 metrů, všude mlha a déšť a ve vracečkách KOSTKY!!!ale Passo Vršič 1611m jsme zdolali…zatáček, vraceček, zde bylo nahoru 24 a dolů 25! Jak krásné by to bylo za sucha a kdybychom alespoň trochu viděli (já, frajerka se zatmaveným plexi…kdyby nebylo, jeli bychom to o dvě hodiny déle ).
Pak už jsme mazali co to šlo, místy i 90 km/h!až do Itálie, dnes jen cca 170km, vše za příšerného deště…zítra má být líp.
DEN PÁTÝ
Dnes by se naopak dal napsat román, co jsme všechno zažili a viděli Sluníčko nám přálo a při 24st. se jelo luxusně! a zase jedna zatáčka za druhou. Po 11km plných zatáček potkáváme, na úplném vršku, dva chlapíky ze Zlína, prý co tu děláte? Tuhle cestu takřka nikdo neznáteď už ano, nesmíte vynechat! Cesta se jmenuje Strada del Monte San Simeone vede jen nahoru a tou samou dolů, po cestě nahoru si tipuji místa na focení (po cestě dolů). Nahoře jsem se pustila ještě trochu do offu a ustlala si ve výživném hlubokém bahně, nic se nestalo, zvedáme stroj a jedeme zpět.
Co se budu vypisovat, zatáček bylo dnes na bambilión, na rukách máme mašličky a hlavy zamotané až do ránaspokojeni, unaveni a šťastni prijiždíme na ubytování. Jo, den pátý byl LUXUSNÍ. A zítra zase déšť.
DEN ŠESTÝ
Tak nám zase prší, tím pádem není moc co fotit, protože není nic vidět a není moc ujetych km, zato jsem vyspinkaná a mohu napsat report ještě dnes a ne až zítra ráno
Dnes necelých 150 km, nepromoky jsme oblékali po prvních 5 km ale abychom se alespoň někam přesunuli, jeli jsme přes Passo Cibiana 1.530 m.n.m., dále přes Passo Staulanza 1.766 m.n.m., Passo di Giau 2.237 m.n.m., Passo Falzarego 2.109 m.n.m., Passo Pordoi 2.239 m.n.m. až jsme dojeli do hotelu v Mazzinu.
Cesta byla mokrá, pršelo celou dobu a já nechápala, kde se tu berou všichni ti cyklisté a pěší! Nedovedu si představit, co se tady musí dít za krásného počasí. Kopce tu vypadají jako z Pána prstenů, tak je fotím. Na nejvyšším Passu zanecháváme nálepku BARTH a jedeme dál. Ruce z rukavic už takřka nejdou vyndat, tak moc nefotím.
Dojeli jsme do hotelu, okolo třetí hodiny, a paní na recepci nám hlásí, že nám jídlo daji až ve 20:15, že tam je jakási uzavřená společnost. Tak si jako správní Účastníci zájezdu vaříme hrníčkové polévky na pokoji. Dáme panáka na zahřátí a jdeme si lehnout. Pak už jen večeře a zase postel. Zítra slibuje předpověď zase sluníčko, tak uvidíme.
DEN SEDMÝ
Počasí máme jako na houpačce, dnes zase azuro, ze začátku sice chladno, místy jen 4 st., ale přes den se teploty vyšplhaly až na 26st. takže krása.
Co všechno jsme viděli a jak máme zase zamotané ruce, hlavy a žaludky vidíte v malém na fotkách. Objeli jsme “třítisícovku” Pizz Boè kolem dokola přes všechna Passata nádherná příroda se ani slovy nedá popsatJediné, z čeho jsem opravdu rostla, bylo to neskutečné množství cyklistů!bylo jich tolik a všude, na cestě nahoru, v zatáčkách, na cestě dolů, ve městech nás dokonce podjížděli
My se ale už stáčíme směr ubytování, abychom po cestě zastavili vyfotit, jak pán řekl “magic place” pak na hotel, sprcha, večeře a na kůtě, zítra (dnes 5. 7. 2024) nás čeká Stelvio (kde je ještě asi 5m sněhu ) a pak Garmisch!!! Ano cíl je jasný R 1300 GS ADVENTURE jsem na nej strašně zvědavá pošlu hned fotky, jakmile ho v 17:00 představí,
DEN OSMÝ
Dnes bylo zase krásné počasí, jelo se báječně a tak jsme zvládly spoustu povinných míst, jako třeba Passo Stelviotam jsem zanechala naši nálepkuuž poslední, měla jsem jen tři
Projeli jsme čtyři státy, Itálii, Švýcarsko, Rakousko a Německo cestou zase bylo na co koukat! neomrzí.
Náš cíl byl pro dnešek jasný! Garmisch-Partenkirchen! Tady musíme být v 17:00 to bude oficiální představení nového BMW R 1300 GS Adventure Vše jsme stihli na minutu, velké fanfary, spousta kouře, kouř opadavá, silueta získává ostřejší rysy…a …. hrobové ticho…. Na první pohled je to opravdu stroj z Igráčkovy dílny ale je to na dálku, uklidňuji se…máme možnost si na nového Advika sednout, to už je lepší. Je to ale BIG BOY za mne odobně se bude líbit, časem…
Procházíme si všechny stánky a obdivujeme stavby, které tu jsou dokonce tu mají i koncept nové R20! To je peklostroj!
Co zítra? To ještě uvidíme…
DEN DEVÁTÝ
Dnes už jsme se rozloučili s krásnými výhledy a z Rakouska jsme si to štrádovali do Německa. Nic moc cesta na kochání, ale jeli jsme většinou po vedlejších, tak to šlo. Nutný přejezd po dálnici, která takřka stála (ale auta se uhýnala, tak jsme ji padesátkou projeli) první sjezd a honem zase na okresky. Moc fotek nemám, ale nějaké se najdou. Míra dostal doma za úkol sehnat manželce alpský zvon… bylo to těsně, ale nakonec se povedlo a máme splněno pokračujeme zatáčkami, které už nejsou ostré, ale táhlé až na místo dnešního ubytovaní. V neděli cesta domů, zase za deště, a v pondělí do práce
DEN DESÁTÝ
Jedeme domů, cesta bylo dlouhá a … nekonečná nemám ráda přesuny.Temelín jsem vyfotit prostě musela
Dojeli jsme v pořádku, zážitků máme hory příhod také děkuji všem, kteří dočetli až sem a tím pádem s námi jeli naši cestu teď už se na vás zase těším na salonu BMW MOTORRAD v Pardubicích.
